Žyla Cup

Po sérii tří výher nás čekala pořádná zkouška. Dosud vítězná Knajpa, kterou jsme sice jednou v historii porazili, ovšem to tento tým teprve začínal a na ŽFC si zvykal. Pak přišla série tří porážek s docela výrazným skorem pro soupeře.

Moc nechybělo a zápas se ani nekonal, sice nás bylo dost ale spousta logistickejch problémů zapříčinila, že jsme v čas výkopu byli do pole jen ve třech. Naštěstí soupeř zachoval fair play a souhlasil s chvilkovím počkáním. Když dorazil Pepa, mohlo se konečně začít. Taktika byla jasná, odbránit začátek, než nám dorazí další hráči. To se povedlo, soupeř krom jedné tyče měl jen několik střel z dálky, které jsem s menšími či většími obtížemi kryl. Když nám dorazil Pif, Zdenda a Mára, začli jsme konečně hrát i dopředu a byl k vidění IMHO zajmavej zápas. Oba týmy hráli velmi zodpovědně dozadu a tak bylo k vidění celkem málo ložených šancí, naopak dost zblokovaných střel či důrazných, ale čistých soubojů. A když mi v závěru poločasu pomohla tyč, skončil se poločas bezgólovým stavem. S minulým a předminulým zápasem jsem tak už měl sérii bez inkasované branky skoro jak tankista v dobách největší slávy :-).

O poločase dorazil i Luboš, a tak jsme najednou měli na střídání 4 lidi. V druhé půli se obraz hry moc nezměnil, ale řekl bych, že na míči jsme byli víc. Po jednom z mnoha rohů přistrčil Mára Lubošovi a ten nekompromisní ranou pod břevno otevřel skore. Zápas dál plynu, soupeř vědom si své ztráty se více snažil dopředu a bylo to znát. Několikrát jsme chytl nebezpečnou střelu, ovšem na vyrovnávací brance jsem se podílel zbrklým výkopem, který mi soupeř vrátil k levé tyči. V závěru zápasu mohl jít Mára sám na bránu, ovšem soupeř ho taktickým faulem zastavil. Když jsme dvouminutovou přesilovku nevyužili, skončil zápas zřejmě zaslouženou remízou. Soupeři dík za pěknej zápas....