Žyla Cup

Tak tohle se hrubě nepovedlo. Sestava solidní (chyběl jenom Bolek a Richard), ale výsledek tristní; člověk nemusí bejt Jaromír Bosák, aby chápal, že když ve čtvrtý minutě prohráváte deset nula, něco neni v pořádku. Jako jasně, my neprohrávali deset nula ve čtvrtý, ale čtyři nula v desátý, a dokonce to možná byla až patnáctá, ale to jsou jenom takový kosmetický detaily, který nedokážou zastřít, že začátek zápasu nás, namistrovaný z předchozí tří drtivejch vítězství, zastihl kurva v nedbalkách.

Obrana byl jeden velkej chaos a od začátku se to tam sypalo. Nejdřív Lampouš nedostoupil chlapa u lajny, ten zázračně přihrál na vápno volnýmu útočníkovi, kterej se podél mě trefil k tyči. Pak Koča na půlce pustil hráče, první kličku jsem mu sice vystihnul, ale pak dorážel do prázdný. Při třetím gólu se zase zjevil volnej hráč na vápně a nemastná šmudla se mu od tyče odrazila do brány, čtvrtej gól byl po závaru po rohu, zas jsem první střelu vyrazil, ale dorážku měl soupeř.

Takže to vypadalo, že je v podstatě po zápase. Soupeř byl běhavej, silnej, my sice měli občas nějaký lehký příležitosti, ale oni měli i velkou jistotu v bráně, ráznej mrštnej gólman, co mu všechno lepilo do rukavic a vůbec měl všechny ty gólmanský vlastnosti, který já postrádám. (Ale zase se vsadim, že s nim neni taková legrace jako se mnou a určitě má navíc malý péro.)

Do druhý půlky jsme zkonsolidovali síly a zkusili s výsledkem ještě něco udělat, což se nám vcelku začalo dařit. Přéma vyhrál tři šprajcy a snížil, pak mu hezky přihrál Lampouš na vápno a už to bylo jenom o dva. A měli jsme i další šance, ne snad, že by se soupeři vysloveně báli o výsledek, ale minimálně pochopili, že nejsme úplný nazdárkové. Nějaký šance ještě byly, jenže jakřikám, ten gólman byl dobrej a takovýmu Adamovi vychytal lautr všechno.

A pak přišel přímák z levý strany, já procedil pod rukou povedenou střelu a i když jsme hned z protiútoku zase snížili, už to bylo marný navíc chvilku před koncem jsme dostali rozhodujícího kusa na šest tři.

Takže když si to shrneme: začátek zápasu na vyližprdel, druhou půlku zápasu jsme sice vyhráli 3:2, ale za to si bohužel body nedávaj.

Mačo zápasu: Přéma - dva góly a jaký.
Ňouma zápasu: Celá obrana včetně mojí maličkosti - nevim, kde začít, chaos, bída a zmar, mor, svrab a neštovice. Nedostupování soupeřů, nebránění rohů a autů atd. Asi nejlíp to charakterizuje Kočovo upřímný vyznání po druhym gólu: “Já myslel, že ho máš.” Takže kluci, když hlasem mocnym jako tur nezařvu “mám”, tak nepočítejte s tim, že mám. Ono se samozřejmě může stát, že zařvu “mám” a mít nebudu, ale pak budu za vocasa já a ne vy.