Žyla Cup

Poslední utkání sezóny se neslo přísně v duchu ostrovní kopané, jak ji známe snad jen z televize. Z nebe se na umělý pažit pod umělým osvětlením snášely celkem solidní dávky naprosto reálné vody, a buď pochválen pán Celsius, že ještě stále v tekutém skupenství.
Vzhledem k podmínkám a faktu, že nastoupíme bez naší opory v brance proti týmu bojujícímu o postup, z nás sebevědomí před zápasem zrovna nečišelo. Nastoupili jsme v promočené sestavě Já (Přéma), Mišák (G), Adam, Lukáš, Mára a Žolík. Parametry ostrovní kopané utkání naplňovalo nejen podmínkami, ve kterých se hrálo, ale i urputnou bojovností, se kterou jsme se prali se silným soupeřem.
Utkání se pro nás v počátcích odvíjelo nad očekávání dobře. Navzdory vyhlídkám jsme si od začátku dokázali vytvářet šance a celkem účinně likvidovat soupeřovy kvalitní akce a protiútoky. Hned jednu z prvních vážnějších šancí si odpracoval Mára, když si z postu posledního doslova narazil o Přému, v pohybu vletěl mezi dva obránce, kterým zbyly jen oči pro pláč a klobouky dole, a ocitl se sám před brankářem. Naprosto neomylně zasunul vynikajícímu gólmanovi mezi nohy a vedli jsme 1:0.
Nemohli jsme si moc vyskakovat, protože soupeř nedal žádný balón zadarmo a moc chyb nevyrobil. Přesto se nám poměrně ojedinělým a tím i překvapivým vysokým pressem podařilo přeci jen k jedné hrubce obránce soupeře donutit. Přéma, jak je jeho dobrým zvykem, vytáhl při napadání z kapsy svoji tajnou delší nohu, zaskočil tím obránce natolik, že mu nezbylo než nahrát do nájezdu. Přéma poučen předchozími nezdary se nepokusil vymést žádný z rohů branky, ale prostě udělal brankáři kliku, vykoupal ho v bahně, upadl při pokusu o přehození a následně zkušeně zesměšnil sebe i brankáře při zasunutí do sítě na poslední chvíli. Vedli jsme 2:0. Zbytek poločasu Vinohrady tlačily a tlačily a my spalovali jednu šanci z protiútoků za druhou. Za zmínku stojí dvě tutovky Žolíka, kdy nedal sám před brankářem. Nutno říct, že to byl právě brankář, který nás v dalším průběhu zápasu úplně vymazal.
Celý druhý poločas se nesl v duchu závěru toho prvního. Hra se přelévala ze strany na stranu a ani jednomu z týmů se nedařilo proměňovat své šance. Nutno dodat, že soupeře velmi spolehlivě zachraňoval vynikající gólman. Na naší straně to byla kombinace obětavosti a na poměry hráče z pole skvěle chytajícího Mišáka. Bohužel čas hrál spíš pro tým z Vinohrad, protože nám zjevně docházeli síly a nakonec jsme padli. Poprvé to bylo spíše takové nahození než střela, kterou velmi vtipně jenom propustil soupeřův útočník a Mišák už na nečekanou situaci nezvládl zareagovat. Pak jsme se urputně bránili, a dokonce jsme měli i dvě vyložené šance urvat vítězství, ale minutu před koncem jsme dostali vyrovnávácí branku po střele ze střední vzdálenosti, kterou by si Jirka za rámeček nedal, ale Mišákovi nemůžeme vyčíst nic. 2:2 a přišel závěrečný hvizd. Šli jsme na penalty!
Jako první si balón na značku postavil Adam a golmán ho vychytal. Naším štěstím bylo, že na řadě byl hráč Vinohrad, který svou koncentraci věnoval spíš ukončení své slavné a dlouhé kariéry a světlům reflektorů a bleskům fotoaparátů, takže se naprosto neomylně trefil přímo do Mišáka. Já jsem si na poslední chvíli rozmyslel nápad, exekuovat zadovkou levačkou a prostě jsem napálil míč po zemi na druhou stranu, než se hnul brankář a vedli jsme 2:0. Další vinohradský exekutor se sice nemýlil, ale Žolík se nenechal rozhodit šouparádou a focením končících protihráčů a poslal nás do sprch s jedním bodem navíc. Díky čau!
Pašák – za mě jednoznačně Mára, hrál prostě nejlíp. Bránil, tvořil, dal branku, není co dodat.
Ňouma - hodně těžký, všichni jsme podali slušný výkon a bojovali jsme za nevlídných podmínek opravdu srdnatě, takže pokud se neurazíte, já bych snad radši ani nejmenoval.

Přéma