Žyla Cup

Podle plánovaný docházky nás mělo bejt osm, ale sestava v okamžiku výkopu čítala šest lidí: já, Richard, Adam, Koča, Bolek a Lampouš. Což sice neni ideální, ale soupeř je dlouhodobě nejslabší ze skupiny, takže nebyl důvod k obavám. K radosti ovšem taky ne: první poločas bych zhodnotil slovy holomajzna z obou stran. Sice ještě dorazil Mišák a my dali dva góly, nejdřív Bolek po Lampoušově přihrávce a pak Adam patičkou po mym dlouhym výkopu, ale k ťukesu z minulýho zápasu měla naše hra hodně daleko. A kdyby černej panter za stavu 1:0 pro nás zvládnul dát ze čtyř metrů gól do prázdný brány, asi by to bylo ještě napínavější.

Napínavý to tak začalo bejt až ve druhý půlce, kdy soupeř z ojedinělý šance snížil a my chvíli netušili, co vlastně hrát, naštěstí si Adam zpracoval moji další dlouhou přihrávku, obešel gólmana a ze skoro nulovýho úhlu nám rátil vedení o dva. To jsme se konečně trochu uklidnili, začali si normálně přihrávat na pár metrů – místo toho, abychom vymejšleli geniální akce u naší brány, který ovšem pochopí jenom přihrávající a nikdo jinej na place.

Mišák z úhlu prostřelil brankáře, Bolek nechytatelně zvýšil na pět jedna a pak to najednou začalo padat, během posledních pěti minut jsme dali pět gólů a bylo hotovo. Takže vlastně spokojenost, protože výsledek je o parník, ale co si budem bublat: hra zejména v prvním poločase stála za vyližprdel a bylo by dobrý z krizovýho vývoje ve straně a společnosti vyvodit do příště nějaký to poučení.

Pašák zápasu: Bolek - dva góly, první nás uklidnil, druhej to definitivně zlomil, navíc ten druhej byl neobyčejně výstavní, mrda jaxvině přímo do vinglu.

Ňouma zápasu: Taky Bolek - gólman ho přejel přes párky, takže pak dvě minuty seděl a pičoval na lavičce a když následně nastoupil na hřiště, zapomněl, že je v obraně, nepokryl hráče a já přišel o čistý konto.