Žyla Cup

Podle Doodle měl chybět jenom Adam, takže taktika byla jasná: budeme to hrát poctivě zezadu, rychle střídat, Přéma jim vobčas sebere balón a dá gól. Blbý bylo, když se ukázalo, že Přéma nepřijde – a Slávek taky ne, takže máme na střídání jenom dva. Naštěstí jsme zvládli taktiku rychle změnit na to, že sice nebudeme moc běhat, ale budeme furt hrát poctivě zezadu a vepředu se prostě nějak uvidí. Soupeř náš nastolený kurz (žádný velký běhání) poslušně následoval, takže se od začátku hrálo docela vyrovnaně.

Bezbrankovej stav odmítnul po deseti minutách mistr Lampouš a to jsem teda nežral: vlastence jsem už dostal všelijaký, ale tohle bylo hodně daleko. Frajer vystřelil kus za vápnem a Lampouš v souboji s jejich útočníkem do střely úmyslně hrábnul rukou, což ji spolehlivě tečovalo mezi moje nohy a do kasy. Jako hraju fotbal kurva dlouho, ale surreálnější zážitek jsem v bráně zatim neměl.

Naštěstí se Lampuš vzapamatoval, hned po výkopu sebral balón, prošel po pravým křídle a propálil gólmana. Postupně začaly přibejvat šance, já se naštěstí docela rozchytal a když už byl jejich útočník na vápně před úplně prázdnou bránou, napálil to do nebes. Do vedení jsme tak šli my: Lampouš utekl s Richardem, krásně si to dvakrát ťukli a Lampouš to uklízel do prázdný.

Sice jsme občas dokázali kombinovat, ale furt to bylo v chůzi, navíc síly začaly postupně docházet, takže ke konci poločasu jsme se docela strachovali, abychom nedostali góla do šatny - opak byl nakonec pravdou, protože zase utekl po pravým křídle Lampouš, tentokrát sice gól nedal, ale jeho vyraženou střelu uklidil do brány Mišák.

Ve druhý půli už síly nezbejvaly vůbec, oni začali útočit i s brankářem, takže v podstatě trvale oblíhali naší branku a my často stíhali jenom odkopávat. Riziko se jim ale nevyplatilo, protože balón sebral Bolek a vyslal Lampouše, kterej šel od půlky na prázdnou a nezazmatkoval.

No a tim už byl výsledek v podstatě jasnej, protože soupeři měli trochu pech, byly tam nějaký břevna, nějaký tyče, nějaký trmy vrmy, ale v podstatě ukázněnej a zodpovědnej výkon dozadu podpořenej místy zázračnejma reflexama gólmana, tzn. mě, znáte mě, já se moc nechválim, ale rád bych vyzdvihnul haškovskej zákrok, kdy jsem se válel je kapr na suchu na pravý straně vápna, tak nějak jsem tušil, že balón má útočník, tak jsem zkusil vykopnout nohu do vzduchu, esi mě frajer netrefí, a von mě trefil a já byl slavnej.

Takže snížení přišlo po penaltě, kterou basketbalovym zákrokem způsobil opět kdo jinej než Lampouš, ale větší drama jsme nepřipustili a bylo hotovo a mohli jsme jít na pivko navýsost spokojení s tímhle mačem.

Gerojové zápasu: Lampouš a já - Lampouš má kanadský tři plus jedna a já měl v tomhle zápase fakt minimálně deset skvělejch zákroků, nebo to aspoň po zápase všichni řikali.
Ťululumové zápasu: Lampouš a já - Lampouš dvakrát hrábnul po balónu rukou a byly z toho dva góly v naší síti (třetí ruku, která byla sice nastřelená, ale fouknout se dala, naštěstí rozhodčí neocenil), já si zas holt budu pamatovat, že na tohohle rozhodčího řvát nebudu, je sice pravda, že když říká, že dává výhodu, měl by to nějak naznačit, ale možnost nařídit kvůli mýmu držkování nepřímej kop z vápna proti nám, když jsme měli mít přímák před jejich vápnem po faulu na Džoukra, je bohužel silnej argument pro držení huby.